Exercicie 2010 - soluňáci

Autor: Jan Kříž <krizjan1(at)seznam.cz>, Téma: Bylo, Vydáno dne: 03. 03. 2010

Ctirad a Adam - poutníci z Vranova Letos se už počtvrté uskutečnila duchovní obnova exercičního typu. Tentokrát bylo téma "Duchovní výzvy". Náš přednášející byl o.Marek Dunda. Bylo nás asi 25.

Exercicie oficiálně začaly ve čtvrtek 25.2. v 18:00. Ale prakticky nemohl každý přijet včas, proto začaly až kolem 20:00 zpěvem písně Přijď ó Duchu přesvatý a následnou mší svatou.
Ještě ten den večer byla první přednáška. Byla zaměřena především na dobré prožití exercicií. Otec nám vyprávěl příběh rakouského kněze o.Konráda: Za II. světové války byl poslán jako vojenský kaplan s německou (a rakouskou) armádou do Ruska. Když obsadili vesnici Peťerskaja, měli asi 200 vojáků, z toho 20 raněných. Velitele čekalo těžké rozhodnutí - Rusové měli přesilu a bylo jasné, že brzy zaútočí. Ale zároveň se nemohli stáhnout s dvaceti zraněnými vojáky. Nakonec oznámil své jednotce, že tam raněné nechají, ale někdo s nimi může zůstat. Přihlásil se o.Konrád a i přes naléhání řekl: ,,Já už jsem se rozhodl.". Raněné nanosili do největšího domu ve vesnici a s o.Konrádem je tam zamkli. P.Konrád se celou noc modlil růženec. Jen občas rychle vyměnil obvaz nebo dal někomu napít... Ráno Rusové zaútočili na vesnici. Prohledali všechny domy jeden po druhém - jen toho s raněnými si nějak nevšimli. P.Konrád se pořád modlil. Najednou zaútočila německá jednotka znovu a sovětskou armádu vyhnali. P.Konrád se z války vrátil živ a zdráv.
O.Marek také mluvil o P. Josefu Toufarovi a Čihošťském zázraku. Myslím si, že k tomuto není třeba skoro nic dodávat - snad až na to, že se prý při kázání naklonil kříž i nástupci o.Toufara. Ten ale prý lidi poprosil, aby to neříkali, že nechce dopadnout jako jeho předchůdce.

V pátek jsme měli přednášku na podle Mt 27, 27-31. Musíme se naučit ovládat - být vnitřně silní (dokonce nezlomitelní). To se projevuje i v tom, co říkáme. Kdo ovládne jazyk, ten z poloviny zvládne sám sebe. To se projevuje i v tom, že mluvíme jen pravdu - a to bez přikrášlení. A nesmíme zůstat jen u ovládnutí jazyka, musíme zvládat pokušení všeho druhu. Hodně se ovšem dokáže, když jsme vnitřně klidní. V boji s pokušením vyhrává ten, kdo nejrychleji uteče. I kdyby to vypadalo lákavě. Chtěl bych připomenout starší heslo:
Soudek medu, kapka jedu,
v tomhle s vámi nepojedu.
Není možné oplácet, nebo se vzdát bez toho, aby to přineslo prohru. Jednou se Napoleona někdo zeptal: ,,Co je potřeba, aby člověk vyhrál válku?" On odpověděl: ,,Peníze, peníze a peníze.". Jednoho světce se někdo zeptal: ,,Co je potřeba, aby člověk vyhrál válku?" On mu odpověděl: ,,Modlitba, modlitba a modlitba.".Napoleon vyhrál válku, ale nakonec byl poražen a zemřel ve vyhnanství. Duchovní učitelé často říkávají, že k velkému duchovnímu pokroku přispívá nejvíc častá meditace nad Kristovým utrpením.

Odpoledne jsme šli na pouť do Vitonic. V tamní kapli jsme se pomodlili růženec.

Druhá páteční přednáška byla podle Mk 15, 24-32. Za sílu se musíme denně modlit - a to především za tu vnitřní. Je hloupost promeškat život - zejména dětství. V budoucnu se bude zajímat i o naše dětství. Pokud by se někdo stal slavným, tak ho média ráda ztrapní tím, že dvakrát při písemce opisoval - natož něčím jiným. Nedělejme nic a nebude nic (nebo lépe Dělejme něco a něco bude). Ďábel nás ničí nejvíc naší vnitřní slabostí a pýchou. Pýcha peklem dýchá. Je to hnusný nebo dokonce nejhorší hřích. Stojí za většinou hříchů - stála i za prvním hříchem. Může se projevovat i smutkem - jsme smutní, že není po našem. Proti pýše je nejlepší obrana pokora. Pokorný člověk je takový, který si přizná - všechno je darem Božím. Pokora se projevuje tím, že druhého hned neodmítneme, ale nejdřív ho vyslechneme, radujeme se z radosti druhých. Roste např. svatou zpovědí - vyznat knězi všechny hřích tak jak jsou, bez přikrášlení nebo vynechání nějaké drobnosti, to chce být dost pokorný.

Mši svatou jsme měli opět na faře.

Večer jsme měli další přednášku (Lk:23,44-49). Musíme uzavřít, dořešit a přehodnotit minulost. Uzavřít ve svaté zpovědi, dořešit, co jsme nestihli (abychom byli vždy připraveni na smrt) a přehodnotit naše dosavadní postoje, které vedou k Pánu, a které ne. Všechno, co je navenek v nepořádku je antisvědectví. Lidé nebudou soudit církev podle světců, ale podle pár konkrétních lidí ve svém okolí. Minulost je vhodné řešit před svatostánkem.

Sobota byla zaměřena přípravě na dobrou smrt.
První přednáška byla podle Mt 27,1-6. Jediná jistota našeho života je, že jednou zemřeme. Z toho se nemáme zneklidňovat, ale máme podle toho zacházet s tělem. Smrt je dobré předem přijmout takovou, jaká bude. Kdo má zemřít při nehodě, ten tak taky zemře atd. Ale to neznamená přijmout příchod do pekla. Nevíme, jak zemřeme, ale doufáme, že po svaté zpovědi. Za to se také máme modlit. Jaká bude smrt, taková bude věčnost. Proto jsou špatné umělé potraty. Každý člověk dostane v okamžiku smrti plnost rozumu, ale malé dítě, které má prvotní hřích se nemusí při týrání rozhodnout právě pro Pána. Může být v tu chvíli plné hněvu. Doufám, že to tak není, ale je to nebezpečné.

Druhá přednáška byla podle J 19,38-42 (doba II.světové války). Vyvstává nám otázka: Co mám stihnout do smrti? Každý má růst v lásce k Bohu a bližním. P. Jan Bula šel před začátkem vyučování vždycky ke kostelu. Kdo má rád Pána, ten se k němu často vrací (aspoň v myšlenkách). Co do sebe člověk zaseje, to v něm také vyroste. Proto pozor na PC hry, hudbu, spiritismus...

Odpoledne jsme jeli v rámci přípravy na dobrou smrt na pohřeb do Žerůtek a následně do Olbramkostela. Na nás všechny velice zapůsobila modlitba u otevřené rakve úplně cizího člověka. Po návratu jsme si říkali zážitky a tak bych chtěl připomenout BJM - Buďme jako mrtvoly. Když nás někdo chválí nebo nám nadává, buďme jako mrtvoly.

Třetí přednáška byla podle Mt 25,14-30. Tato přednáška se dost vztahovala k pobytu na exerciciích, proto může něco vyznít trochu jinak. Na exerciciích nám otec radil dopředu si rozplánovat, jak při kterém pokušení zareaguji. Také nám doporučil vybrat si 1 konkrétní předsevzetí, na kterém přes rok zaberu. Dát do toho úplně všechno. Také nám dal za příklad světce - než zabít nebo odpadnout od víry, raději zemřít.

Poslední přednáška byla na J 20,19-23. Zapalme se pro Krista. Nebýt ustrašený. Zlý nikdy nespí. Proto buďme připraveni. Po dobrém rozhodnutí vždy následuje zkouška. Musí na nás být spolehnutí.
V sobotu byla ještě jedna adorace.

V neděli jsem šli ráno do kostela na mši. Žádná přednáška už nebyla, jen jsme uklidili faru a zakončili krátku adorací a hymnem Te Deum.

Na závěr bych chtěl poděkovat o.Markovi za myšlenky a Dundovým za výborné jídlo - hladem jsme rozhodně netrpěli.


solunaci68



solunaci71