
Trojí tajemství, které Panna Maria odhalila při svém třetím zjevení 13. července 1917, tvoří jádro fatimského poselství. Už jsme viděli, co je obsahem prvního a druhého tajemství. Zbývá tedy probrat třetí tajemství.
Obsah třetího tajemství
Sestra Lucie vylíčila toto třetí tajemství slovy: „
Po dvou částech, které jsem již vyložila, jsme uviděli po levici Panny Marie, trochu výše, anděla s ohnivým mečem v levé ruce; jiskřil a vyšlehovaly z něho plameny, které jako by měly zapálit svět; avšak vyhasínaly, jakmile se dotkly záře, která vycházela z pravé ruky Panny Marie směrem k němu: anděl ukázal pravou rukou na zem a silným hlasem řekl: Pokání! Pokání! Pokání!
V oslnivém světle, kterým je Bůh, jsme viděli «podobně, jako když se lidé vidí v zrcadle, kolem kterého procházejí», bíle oblečeného biskupa, «vytušili jsme, že je to Svatý otec». Další různí biskupové, kněží, řeholníci a řeholnice vystupovali na strmou horu, na jejímž vrcholku byl velký
kříž z hrubých kmenů, jako z korkového dubu s kůrou; dříve než sem Svatý otec dospěl, procházel velkým polorozbořeným městem, rozechvělý, s kolísavým krokem, zkroušený bolestí a trýzní se modlil za duše mrtvol, které na cestě potkával; když došel na vrchol hory a padl na kolena u paty velkého kříže, byl zabit skupinou vojáků, kteří na něho vystřelili několik ran z pušek, několik šípů; stejně tak zemřeli jeden za druhým ostatní biskupové i kněží, řeholníci, řeholnice a různé světské osoby, muži i ženy různých tříd a postavení.
Pod dvěma rameny kříže stáli dva andělé, každý s křišťálovou nádobou v ruce, zachycovali krev mučedníků a zalévali jí duše, které se přibližovaly k Bohu.“ (1)
Utrpení Církve a papeže
Třetí tajemství tedy obrazně pojednává o velkém pronásledování Církve ve 20. století. Sestra Lucie ve svém dopise papeži z 12. května 1982 ukazuje, že toto tajemství navazuje na tajemství předchozí, totiž na Mariina slova o tom, že Rusko rozšíří své bludy a podnítí války
a pronásledování Církve. (2)
Zvláštní místo zde náleží „bíle oděnému biskupovi“ neboli papežovi. Když v roce 2000 kardinál Joseph Ratzinger jako prefekt Kongregace pro nauku víry komentoval toto třetí tajemství – bude o tom řeč ještě později –, napsal, že se to jistě může vztáhnout na atentát na svatého
Jana Pavla II. na náměstí svatého Petra v Římě dne 13. května 1981, ale že se zároveň jedná o zobrazení různých papežů, kteří, svatým Piem X. počínaje, sdíleli utrpení 20. století. (3)
Prorocká vize Fatimy je tudíž – obdobně jako biblická proroctví – vícevrstevná. Proto
nelze vyloučit, že to není vidění jen toho, co již skončilo, ale i toho, co má ještě v budoucnosti
nastat, zvláště máme-li na paměti slova, jež Joseph Ratzinger už jako papež Benedikt XVI. řekl ve Fatimě v roce 2010: „Ten, kdo by si myslel, že prorocké poslání Fatimy skončilo, by se mýlil.“
Maria varuje před cestou záhub
Při celkovém pohledu na trojí tajemství můžeme říci, že to, co v něm Maria odhalila, neřekla proto, aby nás děsila, ale aby nás jako matka varovala. Po několik století – zvláště od tzv. Velké francouzské revoluce – se lidstvo čím dál více vzdaluje od Boha. (4) Lidé si čím dál více
snaží uzurpovat místo, které náleží jedině Bohu – a komunismus je určitým vyvrcholením tohoto procesu –, a tak kráčejí po cestě časné i věčné záhuby.
Maria přišla, aby nám řekla, že toto není správná cesta, a vyzvala nás k tomu, dát opět Bohu místo, které mu patří. V tomto smyslu jsou příznačná slova sestry Lucie z výše uvedeného listu z roku 1982: „
Neříkejme ale, že je to Bůh, kdo nás takto trestá; jsou to naopak sami lidé, kteří si připravují trest. Bůh nás s naléhavostí varuje a volá na dobrou cestu za plného
respektování svobody, kterou nám dal; odpovědnost proto nesou lidé sami.“ (5)
Osud Portugalska
Tomuto třetímu tajemství předeslala Panna Maria slova: „
Portugalsko si zachová víru.“ Je to velký příslib, ale nikoli nepodmíněný. Sestra Lucie k němu v jednom soukromém rozhovoru řekla: „
Jestliže Portugalsko neschválí potrat, je spaseno; jestliže ho však naopak schválí, bude muset mnoho trpět. Za hřích jednotlivce platí osoba, která je za něj zodpovědná, ale za hřích národa platí všechen lid. Neboť vládci, kteří promulgují zlé zákony, to činí ve jménu lidu, který je zvolil.“ (6)
Konec zjevení a jeho účinky na dětech
Po odhalení třetího tajemství Matka Boží dodala: „
Toto neříkejte nikomu. Františkovi to však můžete říci.“ Také v návaznosti na vidění pekla naučila děti modlitbu, která se nyní modlí na mnoha místech po každém desátku růžence:
„Ó, můj Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně a přiveď
do nebe všechny duše, zvláště ty, které tvého milosrdenství nejvíce potřebují.“
Pak již nastal konec zjevení: Lucie se po chvíli mlčení zeptala: „
Nepřejete si ode mne už nic?“ „
Ne, pro dnešek si nepřeji už nic,“ odpověděla Maria a jako předtím se vznesla vzhůru. (7)
Velmi hluboký dojem, který ve třech dětech zanechalo trojí tajemství a zvláště vidění pekla, byl zjevný na jejich tváři po skončení zjevení, utvrzoval se v následujících dnech a vedl je ke konání heroických obětí a modliteb za obrácení hříšníků. Zatímco František myslel především
na Boha a na to, jak by jej mohl potěšit, Hyacinta byla zvláště zasažena viděním pekla a jeho věčnosti i soucitem s hříšníky. Hyacinta byla také naplněna velkou úctou k Svatému otci.
Jednou, když se děti modlily v jeskyni na Loca do Cabeço, měla vidění, o němž řekla Lucii: „
Nevidíš plno ulic a cest a pole plná lidí, kteří pláčou hladem, protože nemají co jíst?
A Svatého otce v kostele v modlitbě před Neposkvrněným Srdcem Panny Marie?
A tolik lidí, kteří se s ním modlí?“ (8)
fr. Štěpán Maria Filip OP
Poznámky k textu
1 Kongregace pro nauku víry:
Fatimské poselství. Praha: Sekretariát České biskupské konference, 2000, s. 17.
2 Srov. tamtéž, s. 7.
3 Srov. tamtéž, s. 31.
4 Srov., jak tento proces odpadu od Boha zachycuje historicky např. Michael Burleigh:
Pozemské mocnosti: Politická náboženství od Velké francouzské revoluce do 1. světové války. Voznice: Leda, 2016.
5
Fatimské poselství, s. 7.
6 Cit. in: Carmelo di Coimbra: Un cammino sotto lo sguardo di Maria: Biografia di suor Lucia
di Gesù e del Cuore Immacolato di Maria. Roma: Edizioni OCD, 2014, s. 75.
7 Srov. «Vzpomínku čtvrtou», II, 5. In:
Sestra Lucie hovoří o Fatimě. Fátima: Secretariado dos Pastorinhos, 1994, s. 169.
8 «Vzpomínka třetí», 6. Tamtéž, s. 115–116.
Převzato z
RC MONITOR č. 14 (16. 7. 2017), str. 6-7