17.11.2020 jsme si připomněli 31. výročí Listopadu 1989. V tomto roce to nebyly takové okázalé oslavy jako loni. V masmédiích se však hodně mluvilo o pádu totality před 31 lety v tehdejší ČSSR. O tom, kdo měl jaké zásluhy na pádu totalitního režimu.
Vzpomínali jména Václava Havla, Václava Malého, Milana Kňažka, Františka Mikloška a mnoha jiných protagonistů pohnutých událostí Listopadu 1989. Jenže u nikoho z významných českých a slovenských osobností jsem letos neslyšel vyslovit dík Panně Marie a tehdejšímu papeži, dnes už svatému Janu Pavlu II, ačkoli právě jim patří největší zásluha na pádu totalitního režimu v 1989 u nás.
Pět a půl roku před Listopadem 1989 se odehrála jedna významná dějinná událost, bez které by nebylo možné porazit totalitu v tehdejší ČSSR. Dne 25. března 1984 papež Jan Pavel II. na náměstí sv. Petra v duchovním spojení s biskupy celého světa zasvětil Mariinu Neposkvrněnému Srdci lidi a národy celého světa, přičemž kladl důraz na národy, které si Panna Maria obzvlášť přála zasvětit. Papež přitom myslel především na národy Ruska, i když tuto největší zemi světa explicitně nejmenoval. Skutečným hrdinou zasvěcení Ruska v roce 1984 byl slovenský biskup Mons. Pavol Hnilica, osobní přítel papeže Jana Pavla II., který riskoval svůj život, aby přímo v moskevském Kremlu v duchovním spojení s papežem Janem Pavlem II. zasvětil Rusko Nepoškvrněnému Srdci Panny Marie.
Konkrétní znění tohoto zasvěcení tak, jak ho přednesl papež Jan Pavel II. 25. března 1984 na náměstí sv. Petra, v přítomnosti sochy Panny Marie z Kaple zjevení ve Fatimě, je následující:
Ó Matko lidu a národů,
ty, která znáš všechno lidské utrpení
a všechny lidské naděje,
ty, která s mateřskou láskou vnímáš všechny boje
mezi dobrem a zlem, světlem a tmou,
které otřásají současným světem,
přijmi naše volání,
kterým se silou Ducha Svatého
obracíme přímo k tvému srdci:
obejmi láskou Matky a Služebnice Páně tento náš lidský svět,
který ti svěřujeme a zasvěcujeme,
plni starostí o pozemský a věčný úděl lidí a národů.
Zvlášť pak ti svěřujeme a zasvěcujeme ten lid a ty národy,
které tento projev důvěry a zasvěcení nejvíce potřebují.
Pod tvou ochranu se utíkáme, svatá Matko Boží!
Neodmítej naše prosby, když jsme v těžkých zkouškách!
Hle, stojíme před tebou, Matko Kristova,
před tvým Neposkvrněným Srdcem,
a společně s církví se toužíme připojit k zasvěcení,
které z lásky k nám učinil Tvůj Syn svému Otci:
,A pro ně se zasvěcuji’,
aby i oni byli posvěceni v pravdě’ (Jn 17,19).
Chceme se připojit k našemu Vykupiteli
v tomto zasvěcení pro svět a pro lidi,
které má v jeho Božském srdci moc získat odpuštění a dosáhnout smíření.
Moc tohoto zasvěcení přetrvává po všechen čas,
zahrnuje všechny lidi a národy,
překonává každé zlo, které je duch temnot schopen podnítit
v lidském srdci a v dějinách
a které skutečně v našem čase roznítil.
Jak hluboce pociťujeme potřebu zasvěcení celého lidstva
a celého světa, našeho současného světa:
zasvěcení, které uskutečňujeme ve spojení se samotným Kristem!
Vždyť na Kristově díle spásy má mít
prostřednictvím církve účast celý svět.
Buď velebena nad všechny tvory ty, Služebnice Páně,
která jsi v naprosté poslušnosti následovala Boží volání!
Buď pozdravena ty, která jsi nejúžeji spojena
s vykupitelským zasvěcením svého Syna!
Matko církve!
Dej světlo Božímu lidu na cestách víry, naděje a lásky!
Dej světlo zvlášť těm národům,
jejichž zasvěcení a odevzdání od nás očekáváš.
Pomoz nám, ať v pravdě žijeme Kristovo zasvěcení
pro celou lidskou rodinu současného světa.
Matko, svěřujeme Ti svět, všechny lidi a národy
i samotné zasvěcení světa,
vkládajíce ho do tvého mateřského srdce.
Ó, Neposkvrněné Srdce!
Pomoz nám vítězit nad hrozbou zla,
které se tak snadno zakoření v srdcích dnešních lidí
a které již svými nezměrnými účinky
doléhá na současný život a zdánlivě uzavírá cesty k budoucnosti.
Od hladu a války, vysvoboď nás!
Od atomové války,
od nevypočitatelného sebezničení,
od jakéhokoliv druhu války, vysvoboď nás!
Od hříchů proti lidskému životu od jeho počátku,
vysvoboď nás!
Od nenávisti a od pohrdání důstojností Božích dětí,
vysvoboď nás!
Od každého druhu nespravedlnosti
ve společenském, národním a mezinárodním životě,
vysvoboď nás!
Od lehkovážného přestupování Božích přikázání,
vysvoboď nás!
Od pokusů zatemnit v lidských srdcích pravdu o Bohu,
vysvoboď nás!
Od ztráty povědomí o dobru a zlu
, vysvoboď nás!
Od hříchů proti Duchu Svatému,
vysvoboď nás! Vysvoboď nás!
Přijmi, ó Matko Kristova,
toto volání plné utrpení všech lidí!
Plné utrpení národů!
Pomoz nám mocí Ducha Svatého překonat každý hřích,
hřích člověka a ’hřích světa’,ˇ
hřích v jakémkoliv jeho projevu.
Ať se v historii světa
znovu projeví nekonečná spásná moc Vykoupení,
moc milosrdné Lásky!
Nechť ona zastaví zlo, změní smýšlení lidí!
Ať se v tvém Neposkvrněném Srdci ukáže všem světlo naděje!
(Překlad zásvětné modlitby najdete také tady)
Právě rok 1984 byl posledním rokem krutého totalitního režimu v Sovětském svazu. Již v následujícím roce se stal generálním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu (ÚV KSSS) a tím nejmocnějším mužem ve státě Michail Gorbačov. Byl pokřtěným křesťanem, který prosazoval perestrojku a glasnosť. Sám Gorbačov až v roce 2008 veřejně přiznal, že během celého období svého působení v nejvyšší funkci generálního tajemníka ÚV KSSS byl věřícím křesťanem. Svoboda projevu, tisku, shromažďování a vyznání se stala neslýchanou novotou v zemi, po desetiletí sevřené obručemi totality. Gorbačov začal modernizaci hospodářství a politické změny, díky kterým začali lidé svobodněji dýchat. Právě on umožnil disidentu Sacharovovi a jeho manželce Jeleně Bonnerové návrat z vyhnanství do Moskvy a nechal také propustit z internace další přední disidenty, například Anatolije Ščaranského.
Už během prvních 10 měsíců jeho působení v čele státu odešli z vysokých funkcí mnozí ministři a straničtí tajemníci. Gorbačov odmítal existenci monopolu politických stran (v roce 1986) a výlučnost jakéhokoli státu uvnitř Východního bloku (v roce 1987). V roce 1988 podpořil alternativní formy vývoje politiky a rezolutně odmítl Brežněvovu doktrínu, právo intervence a vměšování. Zasadil se o odsun sovětských jednotek z Afghánistánu, který byl završen v únoru 1989. Umožnil dokonce i soukromé podnikání v malém. Ateistický režim se nezadržitelně hroutil a ve vyprahlé ruské zemi pomalu ožívalo křesťanství. Toto byl nejdůležitější moment pro osvobození zemí bývalého Východního bloku od totality a nesvobody. Svým působením Gorbačov ovlivnil politický vývoj v satelitech Sovětského svazu, v nichž dostala prostor glasnosť a perestrojka.
Je nutné konstatovat, že bez zasvěcení světa a národů Ruska papežem Janem Pavlem II. v roce 1984 by nebyl Listopad 1989 u nás. Ne Havel, ale Gorbačov uvolnil otěže totality ve Východním bloku! Bez Gorbačova by byli naši disidenti zcela bezmocní. I když masy obyvatel Východního bloku prahli po svobodě, ve skutečnosti studenou válku ukončila dohoda skupinky nejvlivnějších křesťanů světa: papeže Jana Pavla II., presbyteriána Ronalda Reagana, metodistky Margaret Thatcherové a pravoslavného věřícího Michaila Gorbačova. Zajisté to nebyla náhoda, ale vyšší řízení Boží, zprostředkované Pannou Marií, s výrazným přičiněním papeže Jana Pavla II.
Nebylo slyšet v tento památný den 17. listopadu 2020, že by některý z našich politiků poděkoval Panně Marii a svatému papeži Janu Pavlu II. za ten velkolepý dar svobody. Udělejme tak místo nich, prosím! Poprosme v modlitbách Pannu Marii i svatého Jana Pavla II., aby za nás orodovali u Všemohoucího v těchto pohnutých dobách těžkých zkoušek!
Karol Dučák
